Vyznání ghostera s velkým G

Vyznání někoho, koho jsem ghostnul a lituji toho

Jsem „ghoster“ s velkým G, a přiznám se, je to ošklivé! Jako když si objednáte pizzu a pak utečete před delivery boyem ⏤ „Sorry, já jsem tady nikdy nebyl!“
Moje „ghostingové“ zkušenosti jsou plné úsměvných okamžiků, ale i bolesti. Tady je moje vyznání, které vás možná rozesmaje, nebo přiměje k zamyšlení… nebo obojí!

• Ghosting je jako zmáčknout tlačítko „zrušit přátelství“ na Facebooku, ale bez toho, abyste museli vysvětlovat proč.
• A pak je tu ta druhá strana ⏤ když vás někdo ghostne, je to jako být v nejistotě, zda jste byli vůbec pozváni na párty.

Celkově je to šílená jízda plná emocí a možná i pár vtipů.

Úvod do světa online seznamování a ghostingu

Online seznamování je jako nakupování oblečení online ⎻ někdy to sedí, někdy ne, a občas si ani neuvědomíte, že jste dostali špatnou velikost, dokud není příliš pozdě!
A pak je tu ghosting ⏤ umění zmizet beze slova, jako když se kouř rozplyne ve vzduchu.

1. Seznamování online je jako loto ⏤ nikdy nevíte, co dostanete.
2. Ghosting je pak to „nic“ ⏤ žádné vysvětlení, žádná omluva, prostě nic.

Začal jsem se ptát, zda jsem někdy byl tím „nic“ pro někoho jiného…

Co je to ghosting a proč ho lidé dělají?

Ghosting je jako zmáčknout tlačítko „snooze“ na vašem životě ⏤ ale někdy se stane, že se už nikdy neprobudíte… alespoň ne v očích toho druhého.
Proč to lidé dělají? Inu, někdy je to proto, že jsou zbabělci, jindy proto, že prostě nemají chuť na další „rande“.

• Jedna teorie říká, že ghosting je moderní verze „zmizení v davu“ ⏤ ale bez davu.
• Jiní tvrdí, že je to proto, že nemáme dost odvahy říct pravdu ⎻ tak prostě zmizíme.

A já? Já jsem byl jeden z nich… až dokud jsem si neuvědomil, jak moc to může bolet.

Můj příběh: jak jsem se stal ghosterem

Můj příběh začíná jako klasická seznamovací pohádka ⏤ přejižďím profily, swipuji doprava, a pak… zmizím!
Bylo to jako hra na schovávanou, ale já jsem se schoval natrvalo.

1. Seznámil jsem se s ní online, a všechno vypadalo úžasně.
2. Pak jsem najednou přestal reagovat ⎻ jako když vypnete mobil a doufáte, že problém zmizí.

Ale problém nezmizel. A já jsem zjistil, že být ghosterem není tak cool, jak jsem si myslel.

Důsledky ghostingu: emocionální trauma a vina

Když jsem přestal reagovat, myslel jsem, že je to bezbolestné rozloučení. Ale ejhle! Vina a nejistota se dostavily jako nečekaný host na párty.

• Najednou jsem měl noční můry o tom, že jsem zlý ghoster.
• A začal jsem se ptát: „Co když ona teď sedí u počítače a čeká na mou odpověď… navždy?“

Bylo to jako mít ducha na ramenou ⏤ a ten duch byl moje svědomí!
Až jsem si řekl: „Čas vyznat se a udělat pořádek!“

Omluva a cesta k vysvobození

Rozhodl jsem se vyjádřit lítost a napsat omluvný dopis. Bylo to jako poslat SMS do minulosti ⎻ doufal jsem, že se dostane k adresátovi!

• „Ahoj, je mi líto, že jsem tě ghostnul… a taky, že jsem tě asi omylem zablokoval na telefonu.“
• Odpověď? Žádná. Ale já jsem stejně cítil úlevu ⎻ jako když si konečně odskočíte na záchod po dlouhé cestě autem!

Takže pokud jste ghoster jako já, neváhejte a omluvte se! Třeba se budete cítit lépe, nebo alespoň získáte dobrý pocit, že jste zkusili všechno.

Pohyb vpřed: sebepoznání a osobní růst

Po ghostingu jsem se zamyslel nad svým chováním a uvědomil si, že jsem asi nebyl úplně normální. Začal jsem se léčit ⎻ sám sebe jsem poslal na terapii (a to doslova ⏤ koukal jsem na YouTube videa o tom, jak se léčit).

1. Zjistil jsem, že ghosting je vlastně útěk před problémy.
2. A taky, že je lepší komunikovat než utíkat.

Nyní jsem daleko dál než předtím ⏤ jsem na cestě k lepším zítřkům (a možná i k novému Tinder profilu).

Závěr: lekce ze světa ghostingu

Takže, co jsem se naučil? Že ghosting není cool, je to spíš zbabělé. Ale humorné je, že jsem se díky tomu přestal bát komunikace! Teď vím, že je lepší říct pravdu než zmizet jako duch.

• Ghosting? Ne, díky!
• Komunikace? Ano, prosím!

A tak, pokud jste někdy ghostnuli někoho, nepanikařte! Prostě se omluvte, nebo alespoň pošlete vtipný meme. To by mohlo zachránit situaci (nebo alespoň rozesmát toho druhého).

Takový je můj příběh o ghostingu. Doufám, že vás rozesmál a možná i přiměl k zamyšlení.

A to je všechno, lidi! Doufám, že můj příběh nezpůsobil vám žádnou emoční újmu, ale spíš vás rozesmál nebo přiměl k úsměvu. Koneckonců, jak se říká: „Smích je nejlepší lék„, pokud nefunguje, zkuste antidepresiva!

Pamatujte si, že ghosting není řešení, ledaže jste detektiv a chcete se schovat před svými pocity. Ale vážně, buďte upřímní, buďte odvážní, a pokud ne, tak alespoň pošlete vtip!

Takže, příště, až budete chtít ghostnout někoho, raději zavolejte mu, nebo pošlete zprávu. Nebo, víte co, nechte to být a buďte člověk!